Zajímavá historie dekorativního betonu

Při bližším pohledu na historii razítkovaného betonu stojí za to zmínit i historický přehled samotného materiálu, kterým beton je. Tento materiál je nám znám již od starověku.

První zmínky o betonu pocházejí z roku 200 př. n. l. Původně se používal hlavně jako materiál pro trvalé spojování kamenů. Jeho složení se sice výrazně lišilo od toho, co známe dnes – původně se totiž jednalo o směs písku, drobných kamenů a vápenné malty –, ale jeho vlastnosti byly podobné těm, které má beton používaný dnes.

Jakmile pominula fáze, kdy se beton používal výhradně jako lepicí malta, začaly se s jeho pomocí stavět větší konstrukce, jako například základy a první prefabrikované stavební prvky. Beton se sám o sobě stal náhradou za kámen.

Dnes se tomuto materiálu stále daří dobře. Pomocí něj se staví celé budovy a využívá se všude, kde je to jen možné.

Jedním z nejzákladnějších prvků vyrobených z betonu jsou pravděpodobně podlahy (včetně příjezdových cest a chodníků). V těchto aplikacích se beton osvědčuje skvěle. A jeho vlastnosti, jako je dlouhá životnost, odolnost proti oděru a relativně snadná technika provedení, přispívají k tomu, že je i nadále nejčastěji voleným materiálem používaným ve stavebnictví.

To, že se beton používá tak široce a má tak dlouhou historii, vedlo k tomu, že si na něj lidé zvykli a obecně řečeno se stal běžnou součástí života. Nyní se přesuneme v čase a prostoru do USA, na konec 19. století. Právě tehdy byly zahájeny první zdokumentované pokusy o to, aby betonovým výrobkům vtiskly nový charakter a vnesly do nich závan svěžesti. Experimentovalo se s barvivy a kyselinami, které se přidávaly přímo do směsi, aby se dosáhlo nových a zajímavých efektů a aby se poněkud odčaroval všudypřítomný šedý beton. Vlastně právě období na přelomu let 1890–1920 bylo nejbohatší na větší či menší úspěšné pokusy o nalezení nových technik práce s tímto materiálem.

Každý, kdo se pokusil na vlastní pěst prosadit svůj způsob strukturování či barvení betonu, si uvědomoval, že jde o hru s vysokými sázkami. Na rozvoji tohoto odvětví, které získávalo na popularitě, se podíleli jak výrobci materiálů, tak výrobci nástrojů i stavební firmy.

Otevřely se nové možnosti a zdá se, že všichni účastníci tohoto trhu si chtěli ukrojit svůj kousek koláče. Jak potvrdila historie, hodnota celého trhu s razovaným betonem samotných USA do roku 2018 vzrostla na 9,4 miliardy dolarů

V průběhu vývoje tohoto odvětví stavebnictví zavádělo mnoho inovátorů nová řešení. Některá z nich zaznamenala spektakulární úspěch, zatímco na ostatní jsme již stačili zapomenout. Určitě stojí za to zmínit čtyři z nich, kteří přispěli k popularizaci samotné techniky výroby texturovaného betonu i ke zjednodušení práce s betonem. To vedlo k rozšíření této metody a ke zvýšení počtu subdodavatelských firem. A to nastartovalo celý stroj, který se jednou rozběhl a funguje dodnes, přičemž jeho otáčky neustále rostou

Raná verze formy pro otiskování vzorů dlažebních kostek.Ruční nástroj pro vytváření vzoru dlažebních kostek v betonu. Podle dnešních standardů to nebyly nijak zvlášť efektivní metody, ale takto se v letech 1950–1970 vyráběl razítkovaný beton.Nástroje samozřejmě procházely vývojem a dřevěné prvky byly nahrazeny ocelovými a později hliníkovými odlitky.

Jeho nástroje pro texturování betonu v té době používaly snad všechny stavební firmy. Je třeba přiznat, že některá z těchto nástrojů působila opravdu úchvatným dojmem. Rozhodně nejzajímavějším nástrojem byl obrovský válec, který se válel po čerstvém betonu a vtlačoval do něj vzor dlažebních kostek

Techniku výroby dekorativního betonu však bylo ještě třeba doladit. Největším problémem, s nímž se instalatéři potýkali, bylo vytvoření textury betonového povrchu.

Tento materiál má tendenci ulpívat na jakémkoli povrchu. Chcete-li vytvořit vzor například kamene, nejrozumnější bylo použít formu nebo skutečný kámen k otisknutí jeho vzoru. Problémem však bylo, že při každém otisku razítka se z povrchu odtrhla i část betonu. Vznikaly tak nevzhledné důlky a poškození, což bylo nepřijatelné

Stavební firmy ochotně používaly jak formy pro vytváření textury, tak i ocelová razítka, která do betonu vyřezávala vzor kamene. Tak tomu bylo před vynálezem polyuretanových forem. Gumové formy do betonu nevyrývaly vzor, pouze mu dodávaly texturu. Oproti tomu ocelové formy vyřezávaly pouze vzor, ale nedávaly betonu texturu. Navíc byla životnost těchto nástrojů krátká. Proto byl proces práce s betonem ještě složitější