Na jakých principech se při stavbě umělých skal zakládáme.

V přírodě každá skalní formace vypráví nějaký příběh. Při stavbě umělé skály se vždy ujišťujeme, že tento příběh je realistický, přesvědčivý a intuitivní.

Balvany se posouvají, erodují a v průběhu času mění barvu. Průměrný divák by měl být schopen rozpoznat logickou souvislost, tedy že jedna formace spadla na druhou, čímž způsobila prasknutí třetí.

Prvním krokem k zvládnutí navrhování a výstavby umělých skalních útvarů je schopnost správně zohlednit měřítko.

Formace by měly být dostatečně velké, aby napodobovaly přírodu, aniž by přitom prostor přetěžovaly. Vytvořené jako skupina balvanů nebo útesová stěna, kde se odehrává nějaký příběh. Vždy se snažíme pracovat s většími prvky, místo abychom skládali menší do hromádek, protože to druhé vyvolává dojem, že formace tam byla umístěna záměrně, což snižuje realističnost. Je také třeba se vyvarovat vytváření jedné masivní konstrukce, která se z země vynořuje nerealistickým způsobem, jako například kopule

V přírodě se úlomky skály časem rozlomí a oddělí. Abychom tyto detaily zachytili, používáme techniku ručního tesání. Snažíme se z jednoho monolitického kusu betonu vytvarovat samostatné umělé skály tak, aby vypadaly jako skály vytvořené samostatně.

Abychom tohoto efektu dosáhli, vytváříme mezi jednotlivými kameny štěrbinu o šířce alespoň několika centimetrů. Sousední skály by neměly být navzájem zarovnané, některé by měly vyčnívat o 3, 4 nebo dokonce 5 cm od sousedních částí

Rozštěp mezi kameny musí být rovněž hluboký, aby dno štěrbiny nebylo viditelné. To znamená, že místo toho, abychom se snažili šetřit množstvím použitého betonu, musíme nastříkat ještě větší množství materiálu, aby bylo možné správně vytvarovat všechny štěrbiny

Snad nejdůležitějším aspektem při vytváření realistických umělých skalních útvarů je dosažení mistrovství ve způsobu jejich tvarování. V přírodě se menší kusy skal, které podlehly erozi, časem rozlomí a spadnou na větší útvar pod nimi. Erozi skal lze obvykle nejlépe pozorovat tam, kde se protínají dvě významné trhliny, čímž vzniká oslabený úsek.

Abychom tento jev zdůraznili, je důležité znázornit trhliny způsobené vzdušnou nebo vodní erozí. Trhliny a doprovodné štěrbiny by měly mít téměř identický povrch, aby si člověk mohl představit, že do sebe zapadají jako skládačka.